Jó, svět sál novu mízu a jaro přišlo k nám,
Já potkal Monu Lizu, chyběl jí jen rám.
Její úsměv poznám, byl to zaručeně on,
Proto mi teď srdce zvoníš jako zvon.
Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum,
Mám strach, že to v noci vzbudí celej dům.
Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš,
Mám strach, z čeho to už víš.
Ten úsměv jí sluší, I vlasy k ramenům
A mně rudnou uši, jen si na ni vzpomenu.
Když jsem s ní šel domů, byli jsme jak opilí
A všechny zvonu k tomu cestou zvonili.
Radši to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum,
Mám strach, že to v noci vzbudí celej dům.
Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš,
Mám strach, z čeho to už víš.
Jó, až mi jí jednou snubní prsten zajistí,
Pak všichni známí zblednou bledou závistí.
Čtyři bílý slony potom ke kočáru dám
A cestou budou zvony zvonit jenom nám.
Budou nám bim-bam, bim-bam, bim-bam překrásně hrát,
Aby bylo jednou na co vzpomínat.
Každý ten bim-bam, bim-bám zvon příjde rád
K svadbě bla-bla-bla-hopřát
K svadbě bla-bla-bla-hopřát
K svadbě bla-bla-bla-hopřát, a znova:
K svadbě bla-bla-bla-hopřááát.