Jistou nemáš nikdy holku žádnou Songtext

von Dalibor Janda

Sedávala vždycky v první řadě,
Napůl žena, napůl ještě mládě.
Slíbil jsem jí mockrát při svém sólu,
Půjdem světem s kytarou a spolu.

Uvěřila snadno tónům písně,
Ale doma hlídali jí přísně,
Až jsme jednou vymysleli výlet,
Měla přijít naše horká chvíle.

Snad jsem si ji měl všímat víc,
Lásky někdy pro pár slůvek zvadnou.
Teď už vím a všem můžu říct:
„Jistou nemáš nikdy holku žádnou.“
Snad jsem si ji měl všímat víc,
Dotýkat se jejích přání zlehka.
Teď už vím a všem můžu říct:
„Láska je věc neskutečně křehká.“

Když pak večer v kempu u rybníka
Její pohled bleděmodře říkal,
Přijdu k tbě jen co oheň zhasne,
Přikývnul jsem všechno bylo jasné.

Snad jsem si ji měl všímat víc,
Lásky někdy pro pár slůvek zvadnou.
Teď už vím a všem můžu říct:
„Jistou nemáš nikdy holku žádnou.“
Snad jsem si ji měl všímat víc,
Dotýkat se jejích přání zlehka.
Teď už vím a všem můžu říct:
„Láska je věc neskutečně křehká.“

Oheň zhasnul, nebyla v mém stanu,
Ani ve svém a noc přešla k ránu
Jako meteor zmizela mi
Tak jsme zbyli s kytarou zas sami
Tak jsme zbyli s kytarou zas sami.